Kterak se naši cestovatelé do nesnází dostali a o princeznu málem přišli.
Předchozí dobrodružství našich kamarádů najdete v příběhu Zachráněná princezna.
Zvířátka zachránila princeznu, ale co dál? Přeci ji nemohou nechat tady v lese. Princezna poprosila zvířátka, aby ji doprovodila domů k panu králi. Zvířátka stejně neměla jasný cíl cesty a říkala si, že by to mohlo být další prima dobrodružství.
„Tak jóó, my tě rádi doprovodíme" zvolala téměř současně všechna zvířátka kromě Zippa, který zrovna hledal něco k snědku.
„Děkuji vám.“, zaradovala se princezna. „Můj tatínek pan král vás královsky pohostí.“
„A má taky oříšky?“ zajímal se Zippo a snažil se vydolovat semínko ze šišky.
„Jasně Zippo, oříšky, semínka, zrní. Všechno, na co budeš mít chuť“, odpověděla princezna.
Než vyrazili, tak se ještě náležitě posilnili. Princezna jim vyprávěla, co všechno je na cestě čeká. Že budou muset zdolat devatero hor, osmero řek a sedmero moří. Řek, ani hor se zvířátka nebála, to všechno znala ze svého lesa. Co ale nikdy neviděla, bylo moře. Moc se těšila, až moře uvidí, ale zároveň měla obavu z tak velkého množství vody.
„To asi bude pěkně velká louže to moře. To asi bude větší než náš rybník za lesem, co?“ přemýšlel Velký medvěd.
„Jezevec říkal, že prej moře nemá okraj a voda z něj vytéká pryč. Jo a taky řikal, že prej je voda v moři kyselá.“ tahal z hlavy svoje znalosti Roztomilý králíček.
„To je nějaký divný“ rozumoval Velký medvěd. „Kdyby moře nemělo okraj, tak by z něho přece všechna voda vytekla. Jo a jak to že je kyselý? To do něj jako někdo vymačkal citrón?“ nešlo medvědovi do hlavy.
„Ale kdepák“, vložila se do hovoru princezna. „To se jenom zdá, že moře nemá okraj. Je tak veliké, že z jednoho břehu není vidět na ten protější. A tak se zdá, že ani nikde nekončí.“
„No já si říkala, že jezevec kecá“, vmísila se do debaty Bystrá liška. „A jak je to s tou kyselostí?“ vyzvídala.
„No kyselé není, ale ten váš kamarád jezevec si asi jenom spletl chutě, protože voda v moři je slaná“, vysvětlovala princezna.
„Takže on ten jezevec zase tak moc nekecal“, zastal se svého kamaráda Velký medvěd.
Takto si zvířátka povídala a cesta jim pěkně ubíhala. Dvakrát přespala v lese a na sklonku třetího dne najednou Velký medvěd vykřikl. „Tý brďo, mořéééé“.
„Hurá.“ jásala všechna zvířátka a běžela ochutnat vodu, aby zjistila, jestli měl pravdu jezevec, nebo princezna.
„No jo, je slaná, fujky.“ ochutnala jako první Bystrá liška.
„No jo, ale jak se dostaneme na druhou stranu?“ mudrovala zvířátka.
„Já bych to obešel“ vstoupil do debaty křeček Zippo. „Já vždycky, když narazím na překážku, tak ji obejdu“.
„No, Zippo, to moře je tak veliké, že se obávám, že by se ti nepovedlo ho obejít.“ sklonila se k Zippovi princezna. „Můžeme ale udělat to, že si vybereme jednu stranu, půjdeme po pobřeží, až narazíme na nějaký přístav a pronajmeme si loď“ navrhla princezna.
„No jó, ale za co si ji pronajmeme, vždyť nemáme žádné peníze“ povzdechl si Roztomilý králíček.
„Já zkusím vyjednat, že bychom zaplatili až dorazíme do našeho království. Královský hrad stojí přímo nad přístavem a můj tatínek jistě rád cestu zaplatí.“ uklidnila zvířátka princezna.
Jak princezna navrhla, tak udělali. Vybrali si pravou stranu a vyrazili podél pobřeží. Zanedlouho uviděli siluety domů a došli k malé přístavní vesničce. V přístavu zrovna kotvila loď. Princezna sebrala odvahu a šla se zeptat kapitána, jestli by je vzal na cestu za panem králem. Že se mu za to štědře odvděčí.
Kapitán byl mladý pohledný muž a princezna se mu líbila. Neváhal tedy ani na okamžik a princeznu s jejími přáteli přijal na loď a vyhradil pro ně krásnou, prostornou kajutu.
„A jste si jistí, že se to nemůže převrhnout? Já totiž neumím plavat.“ oznámil jim Zippo trochu roztřeseným hlasem, když se zabydleli. „Takže ty velkej chlupatej, moc se nevrť, ať to nepřevrhneš a nikdo ani kýchnout.“ komandoval je dál Zippo.
„Neboj Zippo, toto je velká loď, tu jen tak něco nepotopí. Nemusíš mít vůbec strach.“ snažila se rozptýlit Zippovi obavy princezna.
Jen co se nalodili, zavelel kapitán k vyplutí na širé moře. Vypadalo to, že bude jejich plavba klidná. Bylo krásné počasí a vál příjemný větřík, který loď poháněl rychle kupředu.
Pohoda ale netrvala dlouho. Když už byla loď tak daleko, že nešlo dohlédnout ke břehu, od kterého vyrazili, objevila se na obzoru další loď. Velmi rychle se přibližovala a byla opravdu rychlá. Když se dostala tak blízko, že bylo možné rozeznat jednotlivé postavy na lodi, vyjela z ničeho nic na vlajkový stožár černá vlajka a na ní byla lebka a zkřížené hnáty.
„Pírátííííí...“ zařval kapitán a dal povel k otočení lodi tak, aby plula směrem pryč od pirátské lodi. Nebylo to ale nic platné. Pirátská loď byla rychlejší a brzy loď s našimi přáteli dohonila. Piráti zachytili loď háky, přitáhli ji k sobě a naskákali na palubu. Strhla se bitva, ale námořníci, i když bojovali statečně, neměli proti dobře vyzbrojeným pirátům žádnou šanci.
Piráti se zmocnili lodi a začali odnášet zboží, které našli v podpalubí. Pirátský kapitán mezitím procházel loď, až se dostal ke kajutě našich přátel. Prudce otevřel dveře, nahlédl do kajuty a uviděl krásnou princeznu a tři zvířátka. Velkého medvěda, Bystrou lišku a Roztomilého králíčka.
„Ty budeš ta ztracená princezna.“ zaburácel kapitán pirátů. „Když tě dovezu králi, dostanu tě za ženu a půlku lesa k tomu. To se mi líbí. Půjdeš se mnou a ty zvířata taky. Prodáme je do zoologické zahrady.“ rozhodl kapitán pirátské lodě a namířil na princeznu bambitku.
Velký medvěd se chystal na piráta skočit a vynést ho v zubech, ale Bystrá liška ho zarazila. „Neblázni, vždyť míří na princeznu, vždyť by jí mohl ublížit.“ Velký medvěd se tedy uklidnil. Bylo velké štěstí, že pirát viděl jen tři zvířátka. Pilné včelce totiž nevěnoval žádnou pozornost. Myslel si, že je to jen otravná moucha. No a Zippo zrovna nebyl v kajutě, protože se sháněl po něčem dobrém na zub a ochomýtal se v lodní kuchyni.
Piráti přinutili princeznu a tři chycená zvířátka přestoupit na pirátskou loď a zamkli je v podpalubí. Pilná včelka taky přelétla na pirátskou loď, aby neztratila své přátele, ale létala po lodi a nenechala se zamknout k ostatním zvířátkům. Zdálo se ale, že se ztratil Zippo. Nikde po něm nebylo ani vidu, ani slechu.
Piráti mezitím odnášeli z lodi vše, co se jim namanulo. Zboží, peníze, šperky a z kuchyně jídlo. Když všechno odnesli, vrátili se na pirátskou loď a odpluli.
Zvířátka i princezna byla v podpalubí moc nešťastná. Věděla sice, že Pilná včelka je také na lodi, nedovedla si ale představit, že by jejich kamarádka dokázala vzít klíč, odemknout a vysvobodit je. Nejvíc líto jim ale bylo, že už pravděpodobně nikdy neuvidí Zippa. Moc si ho všichni oblíbili.
Pilná včelka poletovala po pirátské lodi a zjišťovala, co mají piráti za lubem. Snažila se najít někoho, kdo by měl klíč od dveří uvězněných přátel. Jak tak poletovala, zaletěla i do skladu potravin. Sedla si tam na okénko, aby si trochu odpočinula. Náhle zaslechla cosi, co nejvíc připomínalo chroupání zrníček. Zjišťovala odkud se to ozývá a najednou uviděla, že se v jednom pytli něco pohnulo.
Zabzučela „Haló, je tam někdo?“ Chroupání ustalo, chvilku se nic nedělo a potom se z jednoho pytle vynořila malá hlavička s očima jako korálky. „Jé ahoj Zippo, to jsem ráda že tě vidím.“ zajásala Pilná včelka. „Jak si se sem dostal?“
„No já ani nevím. Šmejdil jsem si po kuchyni, hledal něco dobrého na zoubek a našel jsem fááákt dobré oříšky. No zrovna, když jsem si zalezl do pytle, abych si udělal ve škraních malou zásobičku, tak cítím, jak mě někdo i s tím pytlem někam nese.“ vysvětloval Zippo. „A kde to vlastně vůbec jsem? Kam jsem se to dostal?“ podivoval se Zippo.
„No, jsme na pirátské lodi a princezna, Velký medvěd, Bystrá liška a Roztomilý králíček jsou uvězněni v podpalubí. O nás piráti naštěstí nevědí, tak se musíme pokusit naše kamarády zachránit.“ sdělila mu v rychlosti Pilná včelka.
„No jó, to jó, to je jasný. Jen chvilku počkej, nacpu si do škraní ještě trochu oříšků, abych později neměl hlad“ odpověděl Zippo.
„Zippo, neblázni a pojď, máme málo času“ zabzučela netrpělivě Pilná včelka.
„No jó, no jó, tak se uklidni včelko“ procedil skrz dva hlodavé zoubky Zippo a vylezl z pytle.
„Musíme udělat plán, jak zachránit kamarády“ spustila Pilná včelka. „Najdeme piráta, který má klíče, já se pokusím odlákat jeho pozornost a ty mu sebereš ty klíče“ navrhla.
„Jo, jo“ souhlasil Zippo.
„Pak osvobodíme přátele, Velký medvěd chytne pirátského kapitána, donutíme je přistát u břehu a utečeme jim“ završila plán Pilná včelka.
„Máš tam chybu“ upozornil ji Zippo.
„Jó, a jakou?“ podivila se Pilná včelka.
„No, neřekla jsi, že si na cestu s sebou vezmeme nějaký jídlo“ vysvětlil jí Zippo.
„A jó“ usmála se včelka, „to je jasný, že si s sebou něco vezmeme.“
Když se Pilná včelka se Zippem proplížili na palubu, byla už venku tma. Včelka zahlédla piráta, který chrastil klíči a pošeptala Zippovi: „To bude asi on. Ten, co má ty klíče. Já na něj začnu nalítávat, budu mu bzučet kolem hlavy a ty se pokus mu ty klíče čmajznout.“
Zippo se ale všelijak kroutil a když se na něj Pilná včelka tázavě podívala, řekl: „Víš co, mně se chce strašně na záchod. Já si nejdřív támhle odskočím“ a ukázal na velkou bednu.
„No, tak jó, ale rychle“ pobídla ho Pilná včelka netrpělivě.
Zippo se po chvilce vrátil. Pilná včelka se pustila do akce. Lítala pirátovi kolem hlavy, nalétavala na něj a bzučela mu u ucha. Pirát se bál, aby nedostal žihadlo, tak kolem sebe máchal rukama a poskakoval. Vypadalo to srandovně, jako kdyby tančil nějaký nepovedený tanec. Při tom všem zmatku a poskakování si ani nevšiml, že mu z kapsy vypadly klíče. Jakmile to Zippo uviděl, začal jednat. Doběhl k nim, čapnul je a odběhl s nimi do temného kouta pod lavici na zádi lodi.
Když si Pilná včelka všimla, že už je Zippo i s klíči v úkrytu, přestala na piráta útočit. Ten si ani nevšiml, že mu něco chybí.
„Chlapi, pojďte si nabít pistole“ ozval se na palubě ostrý hlas pirátského kapitána. Piráti se začali trousit k velké bedně a pěchovali si pistole střelným prachem.
Pilná včelka se Zippem využili toho zmatku a vplížili se do podpalubí ke dveřím, kde byli uvězněni jejich kamarádi. Zippo vylezl na kliku dveří, strčil klíč do zámku a otevřel si. Princezna, Velký medvěd, Bystrá liška a Roztomilý králíček se s obavou podívali ke dveřím. Spatřili tam ke svému velkému údivu střapatou hlavičku jejich kamaráda Zippa. Roztomilý králíček měl takovou radost, až mále vykřikl. Naštěstí mu Bystrá liška zacpala tlapkou pusu a zabránila tak prozrazení.
Pilná včelka seznámila co nejrychleji kamarády se zbytkem plánu. Zippo ji upozornil, ať nezapomene říct i to o tom jídle na cestu. Pak zvířátka potichoučku vyšla ze dveří. Velký medvěd se podíval, kde je kapitán pirátů a už už chtěl po něm skočit, když si jich všiml jiný pirát.
„Pozor, zajatci utekli, rychle je obkličme!“ zakřičel a piráti utvořili kolem nich kruh a mířili na ně pistolemi.
„Tak vy jste nám chtěli utéct“ zařval zlověstně kapitán pirátů a namířil na Velkého medvěda bambitku. „Tak to já toho nejsilnějšího z vás vodkrágluju a hodím do moře jako krmení rybám!“ doplnil a stisk spoušť.
Ve zvířátkách by se krve nedořezal. Roztomilý králíček vypískl zděšením, Bystrá liška s sebou trhla, Pilná včelka málem zapomněla lítat a princezna celá zkoprněla.
Jenže co to. Z bambitky výstřel nevyšel. Jenom to tak klaplo.
„Co se to hergot fagot děje?!“ zahromoval jeden z pirátů a ostatní začali pálit ze svých zbraní jako pomatení. Ale vždycky to udělalo jenom takové klap. „Chlapi my máme vlhký střelný prach. Jak se to u všech čertů mohlo stát?“ zaburácel kapitán pirátů. A nastalo hrobové ticho.
To ticho prolomil až Zippo „No copak on v té bedně nebyl píseček na čůrání?“ zeptal se. „Já jsem si tam odskočil, protože už jsem to nemohl vydržet.“
„Zippo, tys nás znovu zachránil“ zavýskl Roztomilý králíček a objal Zippa.
Ve stejnou chvíli skočil Velký medvěd po pirátském kapitánovi, chytil ho pod krkem a procedil mezi zuby: „Tak kamarádíčku, teď tady velím já. Jestli je ti život milý, tak nás pěkně dovezete ke břehu a necháte nás v klidu jít. Jinak ti tady z tý lodi udělám kůlničku na dříví.“
„Jo, jasně, pustíme vás, jen mi prosím nic nedělejte“ rozplakal se drsný kapitán pirátů. Zvířátka zamkla piráty v podpalubí, venku nechala jen jejich kapitána a ještě další dva piráty, aby mohli řídit loď. Nechali se dovézt k břehu, u kterého se nacházelo království princezny.
Vystoupili na břeh. Zippo osobně dohlídl na to, aby si z lodi vzali dostatek jídla. Na břehu se zvířátka a princezna seběhla kolem Zippa a děkovala mu za záchranu.
„Zippo, ty chape, tys nás zase zachránil! Děkujeme ti“.
„Jo, jo, nemáte zač. Já se chtěl jen vyčůrat“, vysvětloval Zippo zmatený z toho, co se to kolem něho dělo.
Potom se kamarádi vydali na další cestu směrem k hradu pana krále – tatínka naší milé princezny.
O tom ale až zase někdy příště.
