Kterak se přátelé na cestu vydali, ani se nenadáli a princeznu zachránili a půl lesa jim bylo slíbeno.
Za devatero horami, osmero řekami a sedmero moři leží les. A ne jen tak ledajaký. Je nádherný, plný zdravých vysokých stromů, zurčících potoků a křišťálových studánek. V lese se daří zvířátkům a žijí tu v klidu a míru.
Kdysi tu žil i Velký medvěd. Ten se kamarádil s Bystrou liškou, Roztomilým králíčkem a Pilnou včelkou. Dobře si v lese žili, ale přesto Bystré lišce něco říkalo, že za jejich lesem je svět, který by chtěla poznat. Jednoho dne, když si čtyři kamarádi leželi na stráni a pozorovali nádherně rudý západ slunce povídá Bystrá liška Velkému medvědovi.
"Medvěde, já bych chtěla potkávat svět. Ale ne jenom tady ten les, ale myslím úplně celý svět. I Čínsko, všechny zvířátka, podívat se, jestli nesahá ještě někam dál, kde třeba ještě žijí draci. Každý chceme něco jiného, já chci potkávat svět, Pilná včelka zase ráda tvoří a ty rád sedíš v brlohu jako jezevec."
"No a co je na sezení v brlohu tak špatného?" zeptal se Velký medvěd. "Ale víš co? Já jsem pro každou srandu. Co kdybychom vyrazili do světa?", dodal Velký medvěd. "Kdo jde se mnou?"
"No já, jasně, že já", vypískla nadšeně Bystrá liška.
"No to já jdu taky", povyskočil Roztomilý králíček.
"Se mnou počítejte taky", zabzučela Pilná včelka.
"Tak víte co? Sejdeme se tady zítra ráno v sedm hodin a vyrazíme, co říkáte?", navrhnul Velký medvěd a všechna zvířátka souhlasila.
Tu noc neměl nikdo z nich klidné spaní. Zčásti se nemohli dočkat a určitě se i trochu báli. Vždyť přece dosud neopustili les a netušili, co je ve světě čeká. Bez toho, že se ale na výpravu vydají, by to ani nemohli zjistit.
Ráno se všichni sešli na stráni. Velký medvěd, Bystrá liška i Roztomilý králíček přesně v sedm, Pilná včelka přilítla o něco později. Jakmile byli všichni, vyrazili se na cestu. Šli směrem ke kopci, který z dálky viděli a o kterém se mezi zvířátky v lese šuškalo, že na něm stojí hrad, ve kterém straší. Cesta jim moc hezky ubíhala, povídali si a vtipkovali. Bylo na nich vidět, že jsou to výborní kamarádi, kteří se mají moc rádi a že jsou zvědaví, co jim následující dobrodružství přinesou za krásné zážitky.
Když se blížili ke kopci, spatřili na jeho vrcholku kamenný hrad, který nebyl z dálky přes hustý les skoro vidět. Byl to podivný hrad. Byl z části rozbořen a jeho zdi byly jakoby očouzené. Když došli na úpatí kopce, uslyšeli podivné dunění. Ozývalo se z hradu a bylo slyšet až dolů pod kopec.
„Tak co, půjdeme se tam podívat?“, zeptal se opatrně Roztomilý králíček.
„No jasně, však z toho hradu úplně sálá dobrodružství, to musíme prozkoumat.“, řekla natěšeně Bystrá liška a už už chtěla vyrazit do kopce, když v tom ji zarazil Velký medvěd.
„No jasně, že se tam půjdeme podívat, ale přece tam nepůjdeme s prázdným břichem. Navrhuju se na to pořádně posilnit.“ A už si hledal místečko, kde se usadí.
Tu se ozvalo: „Kam si myslíš, že si to sedáš ty obrovská chlupatá koule?“ Zvířátka se na sebe podívala a přemýšlela, kdo to mluví. Že by bylo přeci jen pravda, že na hradě a v jeho okolí straší? Že slyší hlasy neviditelného rytíře, nebo bílé paní, která je tak bílá, až je z toho průhledná? Zvířátka to zarazilo. První se osmělil Velký medvěd a povídá. „Je tu někdo? Proč se tu nemůžu posadit?“
„No, protože je to vchod do mého domečku“, ozvalo se někde od země.
„Aha, a kdo jsi, že jsi neviditelný, žiješ pod zemí a mluvíš?“, zeptal se Velký medvěd.
„Já jsem Zippo, křeček, který tu pod kopcem bydlí. A kdo jste vy a co tu chcete? Svoje zásoby vám nedám, ty jsou jenom moje.“
„Neboj, o tvoje zásoby zájem nemáme. Vyrazili jsme jen za dobrodružstvím a o tomto kopci se u nás v lese říká, že v něm straší. Nemohl bys prosím vylézt a něco nám o tom hradě povyprávět, když tady bydlíš?“ snažila se situaci uklidnit Bystrá liška.
„No to bych mohl, ale co za to?“, zeptal se Zippo?
„Máš rád mrkvičku? Mám tady jednu tuze sladkou výbornou mrkvičku a rád se s tebou o ni rozdělím.“, lákal křečka Roztomilý králíček.
„Jo mrkvička, tak to si dám líbit“, ozvalo se a ze země vykoukla střapatá rezavo-bílo-hnědá hlavička s očičkama jako korálky.
Zippo vylezl z doupátka, posadil se na zem, chroupal mrkvičku a chystal se vyprávět. Zvířátka se rozesadila kolem něho, když v tom Zippo vykřikl. „Hej ty velkej chlupatej, dávej bacha, kam sedáš, ať mi z domečku neuděláš zbořeniště.“
„Promiň promiň“, omlouval se Velký medvěd, „kam si teda můžu sednout?“
„Sedni si na ten kámen, ten snad nerozsedneš“. Medvěd si sedl na kámen a křeček začal vyprávět.
„No, tady v tom hradě bydlí drak. Unesl princeznu a teď ji na tom hradě vězní. Bylo tady už hodně lidí oblečených do takových plechových kůží, myslím, že tomu říkají brnění, i když jsem nikdy neviděl, že by to nějak brnělo. No ale zatím nikdo z nich princeznu nezachránil. Drak vždycky vyletí z hradu a ty zachránce spálí ohněm, který na ně plive z pusy. Jednou jsem nestačil uhnout a než jsem zmizel v doupátku, tak mě ten plamen olíznul. Dívejte.“ a než stačila zvířátka zareagovat, vystrčil na ně Zippo svůj zadeček, kde bylo vidět, že pár chlupů má skutečně ohořelých.
„Fíha... A nebolelo tě to?“ zeptal se ustaraně Roztomilý králíček?
„Ne nebolelo, jen to děsně smrdělo spáleninou a teď je to takové nehezké, když se mi někdo kouká na zadeček.“ rozptýlil králíčkovy obavy Zippo.
„Aha, a ty jsi tu princeznu viděl?", zeptal se Roztomilý králíček. "No jasně že viděl. Já jí občas přinesl i něco k snědku. Kousek mrkvičky, oříšek, žalud, nebo žížalu. To má princezna moc ráda."
"A je ta princezna krásná?", vyzvídal dál Roztomilý králíček.
"Ani ne, není vůbec chlupatá a na to, jak je velká, se jí toho do škraní taky moc nevejde. Za mne nebrat.", zhodnotil krásu princezny Zippo.
Měli bychom se pokusit ji zachránit.“ Vložila se do debaty Pilná včelka.
„No jasně, že bychom ji měli zachránit“, řekl Velký medvěd. „Jdeme na to.“ A už už se zvedal a chtěl vyrazit. Když v tom ho zarazila Bystrá liška.
„Medvěde, nebuď tak hr, to musíme promyslet. Copak ty jsi neslyšel, co říkal Zippo o těch rytířích? Já nechci skončit spálená na popel. Pojďme vymyslet plán.“
„No jasně, no jasně“, souhlasila ostatní zvířátka.
Slova se ujala Bystrá liška. „Nejdříve musíme zjistit, kde drak princeznu schovává, pak musíme draka něčím zaujmout, princeznu vysvobodit a schovat se, aby nás drak nevypátral a nespálil.“
„Mám nápad“, řekla Pilná včelka. „já jsem malinká a umím létat. Jsem tak malinká, že si mě drak nevšimne. Vletím tedy do hradu a proletím ho křížem krážem, zjistím, kde drak princeznu vězní a kde jsou ústupové cesty a kudy utéci.“
„Super“, řekla Bystrá liška „Já zase dobře vidím i za tmy, protože jsem zvyklá lovit v noci. Až se setmí, vplížím se do hradu pro princeznu.“
„Já mám zase obrovskou sílu. Půjdu s Bystrou liškou a kdyby bylo potřeba někde třeba vylomit dveře, tak s tím pomůžu já.“, nabídl se Velký medvěd.
„No a já budu hlídat a kdyby bylo něco podezřelého, tak se pokusím odlákat drakovu pozornost.“, završil skvělý plán Roztomilý králíček.
Všichni čtyři přátelé se vydali nahoru na kopec a tam se schovali do blízkého lesíka. Bylo už odpoledne, když se odvážná Pilná včelička vydala na průzkum. Prolétala v hradu co se dalo, vlétla do všech věžiček a do všech sklepení. Zjistila, kde přebývá drak a kde je zavřená princezna. Kolik má hrad bran a kolik tajných úniků. Kde jsou zdi hradu provaleny a kde jsou naopak cesty zasypány. Prostě zjistila o hradu téměř vše a svým přátelům o tom barvitě pověděla, a dokonce jim k tomu i zatančila.
Nejvíce zvířátka zajímalo, kde přebývá drak a kde najdou princeznu. Pilná včelička jim prozradila, že drak spí uprostřed hradu na takovém nádvoří a že to nádvoří zaplní celkem celé. „To musí být ale malinké nádvoří“, smál se Velký medvěd“.
„No, aby ses nedivil medvěde. Ten drak je velký jak dva domy.“, vysvětlila včelička.
„Tak velký? Já myslel, že je tak o hlavu větší nežli já.“, podivil se Velký medvěd.
„Nene, je to opravdu velikánská obluda.“, upřesnila včelka.
Navečer, když se setmělo vydala se trojice ve složení Bystrá liška, Roztomilý králíček a Velký medvěd k hradu. Vše našli přesně podle popisu Pilné včelky. Roztomilý králíček se ukryl nedaleko nádvoří, na kterém spal drak. Bystrá liška s Velkým medvědem se vydali směrem, kde byla uvězněna princezna.
Roztomilý králíček zpozoroval, že drak je nějaký neklidný. Zahýbal nozdrami, jakoby něco cítil. Pak ale zase složil hlavu na zem a vypadalo to, že usnul.
Mezitím Velký medvěd a Bystrá liška došli ke komnatě, kde byla uvězněna princezna. Medvěd nakoukl dovnitř malým okénkem ve dveřích a uviděl princeznu, jak spí schoulená v rohu.
„Princezno.“, zavolala potichoučku Bystrá liška „Přišli jsme tě zachránit.“
Princezna se probrala a zašeptala „A kdo jste?“
„Jsme čtyři zvířátka, čtyři kamarádi, neboj se nás, nikomu neublížíme.“, řekla Bystrá liška.
Princezna vstala, přiběhla k okénku, trochu se zarazila, když uviděla Velkého medvěda, ale její obavy zmizely, když Velký medvěd promluvil. „Spanilá princezno, běžte na stranu, já vyrazím dveře a pak budeme muset utíkat.“ Princezna poodstoupila, Velký medvěd se rozběhl, vyrazil dveře a cesta byla volná.
Bohužel se to neobešlo bez hluku. Rána do dveří spolehlivě probudila draka. Ten ještě trochu rozespalý vyskočil až se celý kopec otřásl a vydal se do míst, odkud uslyšel rámus.
V tu chvíli přišla řada na Roztomilého králíčka, ten vzal do packy kámen, trefil s ním draka a zakřičel „Kam jdeš troubo?“ Drak se zarazil otočil se a nevěděl kam má jít. Toto zdržení naštěstí pomohlo Velkému medvědovi, Bystré lišce a princezně k tomu, aby vyklouzli z úzké uličky a rychle spěchali k bočnímu východu z hradu.
Drak byl mezi tím dost zmatený, protože kámen vylétl z jiného místa, než slyšel zvuk a navíc má někdo tu drzost vysmívat se mu a říkat mu troubo. Otočil se a směrem, odkud vylétl kámen, poslal jeden veliký plamen přímo z tlamy. Naštěstí náš Roztomilý králíček v těch místech už dávno nebyl. Jeho silné a rychlé nohy mu umožnily utéct úzkou chodbičkou. Potom zamířil k druhému bočnímu východu.
Rozzuřený drak se vydal ke komnatě, kde byla vězněna princezna. Když se vecpal do úzké chodby, uviděl, že dveře do komnaty jsou vyraženy. Hrozně se naštval a chtěl okamžitě vzlétnout. Chodba mu ale nedovolila roztáhnout křídla. Drak se pokusil vycouvat z úzké chodby zpět na nádvoří, ale zavazela mu v tom zídka, která oddělovala nádvoří a vstup do chodby vedoucí ke komnatě. Rozhodl se, že přeskočí zídku a až bude na nádvoří, rozletí se za zloději a spálí je svým plamenem.
Jak se rozhodl, tak udělal. Vyskočil a když dopadl na nádvoří, žuchnul na zem takovou silou, že se pod ním země probořila a on zůstal na půl uvězněn pod zemí.
Zvířátka se bála, že jakmile drak vzlétne, tak že je uvidí a svým plamenem spálí na padrť. Jak byla překvapena, když se sice země otřásla, ale žádný drak nevzlétl. Pilná včelka se letěla podívat, co se to vlastně stalo.
Zjistila, že kopec byl natolik provrtán chodbičkami křečka Zippa, že při ohromném nárazu, který způsobil drak svým mohutným skokem, se země propadla a draka uvěznila.
Zvířátka i s princeznou sešla dolů pod kopec. Tam seděl nešťastný Zippo a lamentoval. „Potvora tlustá, zničila mi domeček a znehodnotila zásoby. To nemohla držet dietu aby nebyla tak tlustá? Co já teď budu dělat?“
„Zippo, moc ti děkujeme. Tím, že jsi provrtal kopec skrz na skrz jsi nám zachránil život, drak nemohl vzlétnout, a nespálil nás na uhel. Moc ti děkujeme.“, volala na Zippa zvířátka.
„No rádo se stalo, ale co teď budu dělat já. Všecko zničený, moje zásoby znehodnoceny, úúúú.“ Plakal Zippo.
„Neboj Zippo, my tě v tom nenecháme, pojď s námi do světa, poznáš ho a tam kde se ti bude líbit, tam se usadíš.“, utěšovala ho zvířátka.
„Děkuji vám za záchranu milá zvířátka“, řekla náhle princezna. „Mohla bych vás požádat, abyste mě doprovodila domů na hrad mého otce pana krále? Můj otec slíbil tomu, kdo mě zachrání, princeznu a půlku lesa hned za hradem. Když mě k panu králi doprovodíte, je odměna vaše.“, usmála se princezna.
„No jó, no jó“, říkal Zippo, „a nebylo by lepší dostat celý les a jen půlku princezny?“
Zvířátka se zasmála „jé, ty jsi vtipný Zippo. Pojď s námi, bude to velké dobrodružství a s tebou to navíc bude i velká sranda.“
A tak se zvířátka vydala na cestu. Ale o tom zase až příště.
Další dobrodružství našich kamarádů najdete v příběhu Ve spárech pirátů.
